Libor Friedel

Koučink, jak byste to popsal? A to třeba i dítěti v mateřské školce? 

V očích dítěte vypadá koučování pravděpodobně jako povídání si dvou lidí, kdy se jeden ptá na to, co zajímá toho druhého, protože sám nic neví.

Abych to ale zkomplikoval, koučink vnímám jako umění vytvořit prostor pro klienta, v němž se bude cítit bezpečně (neznamená to, že vždy pohodlně), aby mohl být otevřený, zůstat sám sebou, v doteku se svými pocity, emocemi, intuicí, představivostí i vnímavý k signálům těla. V tomto prostředí obvykle kouč iniciuje dialog s klientem. Aby to nebylo bezbřehé, přízemní nebo esoterické, od toho je tady proces, který musí vnímat a mít pod kontrolou kouč, který tímto procesem provází klienta. Vše v rámci cíle vymezeného klientem, ať už pro jednotlivé setkání nebo pro sérii setkání v definovaném časovém horizontu. V našem životním shonu chybí to, na čem Tomáš založil koncept „Zastavme se!“ – vyhradit si čas a na chvíli se zastavit sami se sebou a „něco“ si uvědomit. Koučování je jednou z možností.

Co vás na koučování baví? Proč se tomuto oboru věnujete? 

Na koučování mě baví možnost věnovat se jednomu člověku na osobní úrovni a být svědkem sebeobjevování. Skvělé jsou pocity, když klient dojde ke svému „aha momentu“ a pozná, „že to má v sobě“, jen neměl čas se zastavit, přemýšlet, klást si správné otázky... V tu chvíli se naplňuje jedna z definic koučování – že pomáhá odhalovat potenciál lidí. Byť to zní jako klišé. Přitahuje mě i specifická disciplína, koučování systémů. Tam patří i tzv. rodinný systém, což souvisí s mým koníčkem, kterým je genealogie (http://genea-friedel.blogspot.com/). To je však na jiné vyprávění a souvislosti. Samozřejmě koučování přináší velký prostor pro rozvoj kouče (empatie, naslouchání, nehodnocení, všímavost apod.)

Nevěnuji se však koučování naplno jako jediné profesi/roli. Mou historicky obvyklejší rolí je konzultant ve firmách (někdy dojde i na poradenství). No a pak bývám v roli lektora na seminářích a přednáškách (studenti MBA, skupiny ve firmách apod.). Všechny tři role se snažím důsledně odlišovat. To přehazování výhybek někdy bývá fuška.

Nějaké mýty o koučinku, které byste chtěl vyvrátit či uvést na pravou míru?

Mýtů kolem koučování je celá řada. Během „zastavení se“ ukáži některé pohledy. Lidé vnímají slovo „kouč“ tradičněji z perspektivy sportu a role trenéra, kterému se říká kouč. Osobně mě trápí zaměňování koučování za poradenství nebo terapii či chápání koučování jako pouhé bezhlavé kladení otázek. Koučování má své metodické přístupy, soustavu způsobilostí a opírá se o jasnou etiku. Protože výsledky, návrhy a řešení různorodých situací a výzev pochází od koučovaného, pro mnoho lidí vypadá až podezřele, že by kouč měl inkasovat odměnu za to, že svému klientovi nic neporadil, nenařídil, „nepředal“... Proč by měl někdo platit za něco, nač si vlastně přišel sám? To je také jeden z mýtů. Vyskytnout i názor, že by kouč by měl být tím, kdo má všechny problémy a starosti „vyřešené“, protože jinak přece nemůže spolupracovat na řešení starostí druhých. No a když pak narazíte na webinář ve stylu „za hodinu vás naučím triky a fígle koučů“, je vymalováno. Rafinovaný kouč, který používá různých úskoků, triků a fíglů, aby ošálil klienta je na světě. Jak se říká, „každá mince má dvě strany“ a „kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“.

Vím, že další z oblastí, které se věnujete je kvalita. Vidíte nějaké propojení ve firmách mezi těmito dvěma tématy? 

Už od doby kolem roku 1992, kdy jsem spolupracoval s dánskou společností TMI, se snažím inspirovat druhé tezí zakladatele TMI, Clause Mollera: „Osobní kvalita je základem všech dalších kvalit“. Kvalita v organizacích je často vnímána skrze systémy řízení kvality typu „norem“ ISO 9001. Specifické je to navíc v některých odvětvích (např. automobilní průmysl). Pro lidi tak není úplně snadné si v tom systému a institutech, které jej obestírají (audity, certifikace...) najít své místo. Osobní kvalita se ale týká každého z nás a vyvěrá z nás. Tady se to propojuje s osobní úrovní, na které probíhá koučování. Odkrývání potenciálu a nalézání možností a řešení, přispívá k našemu rozvoji a růstu, vyjádřeném osobní kvalitou.